.

Moc pěkná sobota

25. února 2017 v 22:09 | Ivo
Sešlo se to dobře. Měl jsem v práci delší volno, tak jsem mohl přijet na Hlubokou, kde se zrovna hrálo semifinále play off 2.OL. Alespoň jsem měl možnost se na vlastní oči přesvědčit, jak to Jávři válejí, abych si ten obrázek nedělal jenom podle článků na blogu. Klasického reportu, s výsledky a všemi střelci i asistenty, se určitě dočkáte od Kubici. Já si ještě před tím, než Jirka něco sepíše, dovolím uveřejnit pár postřehů z toho, čeho jsem byl svědkem.


Report ze čtvrtfinálového zápasu se jmenoval "Je statisticky dokázáno..." a kdybychom měli dát na statistiku, nebyly by šance Jávrů na postup do finále příliš vysoké. V posledních třech sezónách, pomineme-li tedy kontumační výhru když se Demolice nesešla, jsme toho proti nim moc neuhráli. Přesněji řečeno jeden jediný bodík v utkání, ve kterém nám nestačilo na víc ani tříbrankové poločasové vedení. V posledních letech totiž herní kázeň není to, co by Jávry příliš zdobilo a způsob jakým pravidelně dokážeme zmařit dobře rozehrané partie, svědčí o ledasčem, jen ne o herní chytrosti jednotlivců i celého týmu. Proto také Jávři rozhodně nebyli favority semifinálového dvojutkání.

Tentokrát to ale probíhalo poněkud odlišně. I když se Demolice poměrně záhy ujala dvoubrankového vedení, nezačalo se bláznit a hráči se stále snažili, aby to bylo pořád odpovědně zezadu. Konec konců, tenhle souboj se hrál vlastně na 80 minut a bylo by hloupé jej z hlediska postupových nadějí ukončit již po první desetiminutovce. No a když se tu a tam k poctivé obraně přidala v podání Jávrů i pravá nefalšovaná sálovkářská kombinace, nebylo divu, že jsme se dočkali srovnání stavu. Demolici se sice znovu povedlo jít do vedení, ale Jávři tentokrát hráli tak, jak se sálovka hrát má a stav utkání otočili. A co víc, tentokrát těmi hloupějšími na palubovce byli soupeři. Demolice místo toho, aby úvodní semifinále dovedla k nějakému přijatelnému konci a dvojzápas se pokusila napravit v odvetě, nepochopitelně otevřela hru a Jávrům nabídla nespočet brejkových šancí k dalším gólům. Kdyby koncovka některých našich vyhlášených kanonýrů nebyla více než mizerná, mohl být konečný výsledek určitě mnohem příznivější než výhra o tři góly a mohlo být v podstatě hotovo už po prvním zápase. Takhle, zvláště u vědomí toho co všechno Jávři dokážou posrat, bylo stále ještě spoustu důvodů k obezřetnosti.

Tříbrankový náskok do odvety dobrý, ale o to víc by by bolelo semifinálový duel ztratit. Dalo se čekat, že se hráči Demolice ještě pokusí s tím něco udělat. A taky že jo. Hned od úvodního hvizdu přitiskli Jávry před brankové území a snažili se zakončovat. Zvolená taktika do odvety ale neměla ze strany Jávrů chybu. Jednoduše, ať si soupeř hraje, my zmenšíme hřiště mezi útočnou a obranou dvojicí, zahustíme prostor před obloukem a nenecháme protivníkům místo k tomu, aby obranu odemkli nějakou kombinací. Jak jednoduché a jak účinné. Akorát stačí kázeň všech na palubovce, dobrý výkon golmana a samozřejmě i trocha štěstí, když se do bránění vloudí chybka. A tu kliku kluci měli, Rob co měl chytit chytil, systém se většinou dodržoval a občasné úlety některých "neřízených střel" si ostatní hráči dokázali dořvat. Ke spokojenosti chybělo jenom to, aby Jávři více využívali okénka v čím dál, tím víc otevřené obraně soupeře. K tomu došlo až po výměně stran a postup do finále byl ozdoben i druhou jasnou výhrou.

Co napsat závěrem. Po dlouhé době jsem viděl Jávry hrát dva zápasy po sobě opravdu dobrou sálovku, navíc proti silnému soupeři. Nevím kdo a jak určil taktiku, ale bylo vidět, že kluci vědí co ze zápasů chtějí získat a hlavně jak toho chtějí dosáhnout. S trochou nadsázky by se dalo říct, že si Jávři rozpomenuli, jak se má sálovka hrát. Určitě je obrovská výhoda, když si brankář dokáže řídit hráče před sebou a umí se zapojit i nohama, takže si s ním mohou spoluhráči bez obav nahrát. Pěkné kombinační akce jsou ozdobou sálovky a kluci jich na Hluboké pár předvedli. Bezva je i to, když někdo čas od času dokáže hru zklidnit a většina hráčů chápe, že když se vede, tak není důvod se ukvapeně a za každou cenu tlačit dopředu, ale kdo drží míč, nemůže dostat gól. Líbilo se mi i to, že po ne příliš dobrém úvodu nezačal tým plašit, ale k obratu se Jávři dopracovali trpělivostí a kázní. Je těžko někoho vyzdvihovat, byl to v první řadě kolektivní výkon. Měl bych-li ale přece jen určit hráče utkání, tak by to pro mně byl Zimi, který byl u spousty důležitých věcí v útoku a skvěle pracoval i v defenzivě. Teď už je jen třeba neusnout na vavřínech a výkon potvrdit ve finále. Proti Tex Coloru to určitě nebude snadné, ale důležité je, aby to bylo důstojně a poctivě odpracované a aby se na to dalo koukat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Prochcaná matrace | 26. února 2017 v 21:00 | Reagovat

neusnout na prochcaných matracích

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama